Martina Bittnerová v ZŠ
V měsíci prosinci proběhla v místní ZŠ pro žáky 7.-9. tříd beseda se spisovatelkou Martinou Bittnerovou na téma Prosincové dopisy aneb adventní čas v listech B. Němcové a K. Světlé. Paní Bittnerová zajímavě povídala o životě našich nejznámnějších spisovatelek, jak prožívali různá adventní období. Informace, které v učebnicích nenajdete, ale dělají nám vzdálené a neosobní postavy bližšími. Děti ji možná neocenily tak, jak učitelé , ale jsem přesvědčena, že až jednou budou stát před maturitní komisí, vzpomínky vyplavou napovrch a právě díky těm "jiným a zajímavým" informacím zpětně ocení kvalitu přednášky .
Návštěva ZŠ 1.-5. TŘ. V 11/2015
V měsíci listopadu navštívilo knihovnu všech 5 tříd 1. stupně ZŠ.
13.11. 1. tř. (25 dětí s tř. učitelkou Bažíkovou) - děti se dozvěděly, jak vzniká kniha, kdo se na ní podílí, řekli jsme si něco o pohádkách a nakonec děti hádaly pohádkový kvíz za sladkou odměnu.
18.11. 2. tř. (23 dětí s tř. učitekou Bajovou) - téma Pohádky jsme rozvedli od základů. Jak se pověsti a báje pomalu formovaly v pohádky, kdo tam vystupuje, koho mají děti nejraději, koho se bojí, nejoblíbenější pohádky, aj. Na závěr následoval kvíz za cukrlata.
18.11. 3. tř. (19 dětí s tř. učitelkou Ingrovou) - dětský hrdina v literatuře. Zde jsme přešli od pohádek k cíleně psaným dětským knihám. Vyjmenovávali jsme známé hrdiny dětských příběhů, jejich vlastnosti, aj. Po kvízu o poznání různých literárních postav jsme s dětmi zkoušeli vytvořit vlastní příběhy. Přivedli jsme "na svět" dvě pražské děti a čtyři vesnické a zažili s nimi seznámení a první dobrodružství při hře na schovávanou. Pokud budou mít druháci čas a chuť, dopíší ještě pár kapitol o partě těchto dětí a poté tuto publikaci vystavíme v knihovně.
26.11. 4. tř. (18 dětí s p. uč. Smolákovou) - téma Báje a pověsti - tady jsme se bavili o vzniku pověstí a bájí, probírali známé i světové díla a poté se věnovali konkrétním příběhům. Po přečtení dvou pověstí, nechyběl ani závěrečný kvíz.
26.11. 5. tř. (15 dětí s p. uč. Pavelkovou) - SCI-FI, fantasy a horor - napřed jsme probrali rozdíly v daných oblastech, něco si řekli o nejznámějších spisovatelích a dílech v této kategorii a dali si z těchto informací test. Následovalo vlastí dílo - děti se rozdělily do 3 skupin a pohádku O červené Karkulce si každá skupinka přepracovala po svém - jedna jako sci-fi pohádku, jedna jako fantasy a poslední skupinka jako horor. Protože nebylo moc času, nestihly to úplně propracovat, ale i tak to stálo za to. Při čtení jsme se všichni moc bavili - (verze viz. záložka příspěvky čtenářů)
NOC S ANDERSENEM 27.3.2015
Tak! a 5. Noc s Andersenem je za námi. Letošní oficiálně 15. (v Miloticích 5.) NsA měla jako vždy dané téma: s knížkou Na hradě Bradě, jako vždy i nějaké životní výročí: 100. narozeniny českého spisovatele Jana Drdy, no a nakonec speciálně „milotické" téma, které se vztahuje k následné stezce odvahy: zatím tajemství 
.
Děti se začaly scházet po 18:00 hod. v pátek 27.3. Po loňské velké účasti, jsme už nezvali skauty ze všech okolních obcí, přesto tu kromě Miločáků bylo i několik dětí z Ježova, Ostrovánek a Dubňan. Po sedmé hodině se celkový počet ustálil na 35 nocležníků + moje maličkost + 7 skautských vedoucích a nemůžu zapomenout na knihovnického psa Jerryho,který měl číslo 44 J. O čtvrt na osm jsem oficiálně zahájila letošní nocování. Některé děti se už stihly občerstvit, neboť po hodině z domu už jim vyhládlo J. Začali jsme povídáním, proč vlastně tradice nocování vznikla a něco o panu Andersenovi. Dále jsme přešli na knihu, tedy spíše na komiks, kterému byl letošní ročník věnován - Na hradě Bradě. Nakonec jsme ještě probrali spisovatele Jana Drdu a jeho pohádky. Dětem po té hodince vyhládlo, tak se občerstvily a šlo se ven, zahrát si pár pohybových her. Po nich děti vrátili do knihovny, opět posvačily, neboť, jak jistě chápete, jim opět vyhládlo a začaly literární kvízy, odměněné cukrlaty. Po této náročné duševní činnosti se musely děti opět maličko dokrmit (cukroví se nepočítalo). V deset večer se zhaslo a napjaté děti se nemohly dočkat, až se konečně dozví, kam se letos půjde na stezku odvahy. Což pochopily ihned, jak uslyšely název básně – Vodník od K. J. Erbena. Za hrobového ticha a pouhého svitu malé baterky slyšely starou baladu o vodníkovi, jeho nešťastné ženě a jejím těžkém rozhodování, zda zůstat u maminky na zemi, nebo se vrátit do jezera za dítětem. Bohužel konec tohoto příběhu šťastný není. Vodník se pomstil uprchlé manželce tím, že děťátko zabil.....
No a my jsme, jako správní a už zkušení vysvobozovatelé zakletých duší, měli nelehký úkol, jít k rybníku zapálit 7 svíček, abychom dopřáli klid dušičce nebohého děťátka. 3 méně odvážní zůstali v knihovně s jedním vedoucím, 1 nocležník šel domů a zbylých 31 statečných se vydalo (ovšem po náležitém občerstvení) na cestu. Šli jsme za skoro naprostého ticha (bylo nás slyšet jen asi na polovině dědiny) kolem pošty, kostela přes Záhumní a mostek směrem k Odchovně, kolem statku až na začátek rybníka. Tam jsme se rozdělili do skupinek po 4 nebo po 5. Každá z nich obdržela svíčku a po 3 minutách vycházela směr „hrubák", kde na první schod musela zapálenou svíčku položit a poté pokračovat na druhý konec rybníka směr škola. No, v některých z nás byla malá dušička. Když jsme pokládali svíčku, byl slyšet pláč malého dítěte a na rybníce plula loďka, ve které někdo seděl. Moc nebylo vidět, ale vypadalo to na vodníka. V dálce houkal neustále sýček a také křoví podivně šustilo. Ale my jsme ostřílení borci, takže jsme to nakonec zvládli. Když jsme se všichni sešli na druhém konci rybníka, společně jsme zvolali: „dítě, vysvobozujeme tě!". No a pak jsme se vrátili k „hrubáku" a co myslíte? Po dětském pláči nebo loďce ani vidu ani slechu. Jen svíčky hořely. Takže mise splněna a šlo se kolem školy a pošty zase do knihovny.
Děti pochopitelně padaly hlady, protože už skoro hodinu a půl nejedly, takže se vyhlásila už asi desátá večeře a poté uléhání. Ovšem tady byla oproti loňským ročníkům velká změna. Nenastal žádný boj o místo a spaní, protože jsme se pohodlně vešli. Po půl jedné jsem zhasla a za svitu lampičky ještě hodinu četla pohádky Jana Drdy, u kterých děti postupně usínaly. Poslední „padl" deset minut před druhou. Ráno jsme se postupně budili už od půl šesté. Ti největší spáči však dokázali spát až do půl osmé. Po vydatné snídani (ořechový šneci a vánočka) a litrech čaje jsme se pochválili za to, jak jsme to všechno zvládli, každý obdržel malou sladkost, upomínkovou pohlednici a upomínkovou záložku do knihy. A nastalo balení. To komentovat nebudu, nechám na vaší představivosti . Před osmou děti vyběhly před knihovnu, kde až do odjezdu posledního účastníka probíhali různé hry. V 9:10 odešli poslední účastníci a zbyla jsem tu jen já a bezva nepořádek 
.
Na závěr bych chtěla poděkovat: skautům za pomoc s dětmi, obci za poskytnutí financí na občerstvení, maminkám Piťové a Škrobové za napečené buchty, obyvatelům bytů nad knihovnou za trpělivost, občanům Milotic a zvěři u rybníka za akceptování rušení nočního klidu a nakonec samotným dětem za statečnost.
Končím a jdu uklízet
BURZA KNIH 13.-15.3.2015
3. ročník burzy proběhl 13.-15.3.2015 v přístavbě kulturního domu. Celkem 11 prodejců tu nabídlo 997 knih, z čehož si 107 navštěvníků koupilo 274 ks. Zbylé knihy se přetřídily. Některé se převezly zpět do knihovny a budou nabídnuty v příští burze, zbytek byl odvezen na sběrný dvůr. Mé poděkování patří Lence Knotkové a Romaně Poláškové za pomoc.