2012 – Beseda s Věrou Řeháčkovou
Ve středu 28.3.2012 proběhla v naší knihovně beseda s jednou z našich nejznámějších spisovatelek paní Věrou Řeháčkovou. Tedy spíše celodenní setkání, protože paní Věra strávila v Miloticích celý den. Před osmou ráno jsem ji vyzvedla v Kyjově u vlaku a o čtvrt na devět už přišla první ze tří skupin žáků místní základní školy. Každá beseda trvala zhruba hodinu. Paní spisovatelka velmi poutavě a s humorem pohovořila o tom, jak začala psát, co ji k tomu vedlo, nastínila různé etapy svého soukromého i profesního života, uvedla pár obsahů ze svých děl a pak se rozpoutala volná diskuze na jakékoliv téma. Když po poledni odešly poslední děti, ukázala jsem paní Řeháčkové některé krásy Milotic. Byli jsme v zámeckém parku, usedli do kamery obskury, na komunitním centru jsme při kafíčku shlédli nejnovější klip, nebo spíše upoutávku, pro rakouské občany o krásách Jižní Moravy, dále jsme byli u Šidlen a nakonec na Nákle u Liliového kříže. Ve čtyři hodiny se pak sešli v knihovně občané Milotic k poslední besedě. Tady si musím trošku postesknout, protože ač si paní Věra chválila hojnou účast, já jí byla zklamaná. 25 účastníků, hlavně důchodců, to opravdu moc nebylo. Hlavně z toho důvodu, že knihy paní spisovatelky jsou v knihovně jedny z nejčtenějších a před její besedou mi minimálně 50 lidí říkalo, jak moc se na ni těší a že určitě přijdou. A skutek utek! Nechci nikoho do ničeho nutit, jen mě trochu zaráží, proč to tedy říkali….. No nic, kdo nepřišel, jeho chyba, neb beseda měla opravdu úspěch. Paní Věra byla neskutečně příjemná a milá a moc hezky se s ní povídalo. Přišel i pan starosta a přinesl krásnou kytici. Když jsem paní Řeháčkovou vezla o půl sedmé na vlak, byla z celého dne nadšená až dojatá a říkala, že se do Milotic určitě zase podívá.
2012 – PONDĚLNÍ CHVILKA POEZIE
V pondělí 5.3. 2012 proběhla PONDĚLNÍ CHVILKA POEZIE. Svou tvorbu zde přednesla Jaroslava Synková, dále zde úžasným způsobem zarecitovaly básně Anetka Nyklová a Dorotka Kotásková. Hudebně celý program doprovodily Zuzka Půčková ze Skoronic na housle a Magdalenka Lévková s Eliškou Řihákovou na flétny. Byla to opravdu „chvilka poezie“ protože akce trvala asi 40 (velmi příjemných) minut, podávala se káva a čaj. Přišlo 25 diváků a doufám, že příště to bude ještě lepší J.
2012 – Noc s Andersenem – noc z pá 30.3. na 31.3.2012
Tak a je to za námi! Naše druhé nocování v knihovně u příležitosti celorepublikové akce. Dle předpokladu nás nemělo být už tolik, jako loni. A předpoklad vyšel. Tolik nás opravdu nebylo. Bylo nás víc! Přesně 48 nocležníků a jeden pes. Tedy vlastně „spících“ nás bylo o 5 méně, protože před půlnocí odešlo 5 skautů na další akci. Spalo se všude i pod stolem… Ale vezměme to od začátku….
První účastníci se začali scházet už před šestou (vyjma Dorky, která tam „strašila“ , ještě ani nebyly čtyři) a před sedmou nás bylo už 45. Pak se ještě objevily 3 dívenky a naštěstí to byl stopstav. Začaly se hrát různé hry na ploše před knihovnou a pak následovalo oficiální zahájení, něco jsme si řekli o Hansi Christianu Andersenovi, pak také o Jiřím Trnkovi, neboť tento náš spisovatel, malíř, ilustrátor, scénárista, sochař, animátor….. by se letos dožil 100. výročí narození. Pak následovaly zase hry venku. Když už byla tma, znovu jsme se seskládali do knihovny a děti soutěžily v literárním kvízu. Za správné odpovědi dostávaly bombóny.
Do některých knihoven přišel v noci duch pana Andersena, ale k nám se letos dostavil někdo lepší. Přišel pan spisovatel Jan Sviták z Holešova, který napsal pro děti 2 knížky – Čertovo kopyto a Pekelný advent – a který napsal speciálně pro Noc s Andersenem strašidelnou povídku. Četlo se potmě, jen za svitu lampičky, o duchu zemřelé holčičky, která s pomocí 2 dětí pomohla malé dívence, kterou věznil vyšinutý dědek. Tuto povídku jsme si poslechli jako úplně první, ještě ji nikdo nikde neslyšel, ani nečetl. Poté pan spisovatel rozdal mnoho autogramů, dal si kafíčko a jel domů. Děti ještě vyplňily tajenku v literární křížovce, za kterou obdržel každý lízátko a šlo se na stezku odvahy. Tady jsme se rozdělili na 2 skupiny. 19 nás šlo na hřbitov (který není osvětlený!) zapálit svíčku na dětský hrobeček, a ti odvážnější šli do Horek. Tam museli po jednom až dvou hledat ve tmě cestu až našli někoho, komu předali papírek se svým jménem. No, všichni jsme to naštěstí přežili ve zdraví a s čistýma spoďárama a sešli se v teple v knihovny. Tam jsme si ještě chvíli četli a nakonec nastala neplánovaná, ale velmi důležitá bojovka – boj o místo na spaní. Nakonec každý uhájil své místečko. Na dobrou noc jsem všem četla pohádku „Sněhová královna“, ale byla tak neskutečně dlouhá, že konce se nedočkal nikdo. Lampičku jsem zhasínala ve 12:45. Ráno jsme postupně vstálavali od půl sedmé. Ještě než se začalo s balením, dostal každý lízátko a památeční záložku nebo pohlednici. A vyhlásilo se 12 NEJ, kteří obdrželi čokoládové vajíčko. – NEJstatečnější byla Vendy zvaná Ciri, která se při stezce odvahy v Horkách ztratila a pak zase našla – NEJmladší účastník byl Honzík Procházka, Nedřívější účastník Dorotka Kotásková, NEJzmatenější byl Ladík Synek, kterému se přes noc ztratil spacák a ráno ho zase našel, NEJušlapanější byla Amálka Nedůchalová, která spala chudina u dveří k WC a v noci se na ni mockrát šláplo (ač o tom ani neví), NEJtišší byla Marťa Galečková, NEJochrápanější byl nejmenovaný klučina, který by zdatně konkuroval jakémukoliv dřevorubci, NEJstudenější spací místo měla Klárka, která spala u vchodových dveří, NEJchytřejší holčička byla skautka z Kostelce, NEJzrzavější kluk byl skaut také z Kostelce, NEJhodnější byla skautká vedoucí Štěpánka Dřevěná, která nikoho při stezce odvahy nestrašila a NEJodvážnější byl Libor Kundrata, který se nejvíc bál. Nakonec dostal čokoládu Tadeáš Kmenta, který ten den slavil narozeniny. Ceny byly rozdány a nastalo balení. No, k čemu to tak přirovnat – nenapadá mě žádný příměr – chaos, výkřiky, hledání, zmatené proplétání, smích, poskakování, na jedno WC se chtělo všem najednou, děti se dělily navzájem o svačiny….prostě bezva zmatek. Nakonec se ale všichni sbalili, dokonce přebývaly 2 zimní bundy a 1 čepice. Protože zbývalo ještě trochu času – některým do odjezdu autobusu, některým pro příjezd rodičů – šly se hrát ven hry. Postupně dětí ubývalo…… a v 10:00 jsem knihovnu zamkla. Myslím, že akce byla povedená, dětem se moc líbila a někteří se už těší na příští rok. Ještě musím poděkovat obci, že nám poskytla finanční prostředky na občerstvení – bábovky, čaj, sodovky a hlavně sladké odměny.
Zatím poslední pořádaná akce měla charitativní podtext -
2012 – Korálkiáda: darujte korálky, uděláte dobrý skutek
V úterý 8.5.2012 ve státní svátek (skoro celý den – od 10:00 do 16:00 – aby byl pěkně klid a čas), se v knihovně pořádala akce, která probíhá už delší dobu na různých místech v republice – Korálkiáda. Prostě lidé se sejdou, někteří jen přinesou korálky, které se jim doma povalují, někteří zase přijdou jen navlékat. Tyto asi metrové pásky korálků se zašlou do ČEZ arény v Pardubicích, kde se 25.5. u příležitosti 20. národní Abilimpiády, spojily v jeden dlouhý řetěz, který se změřil, zapsal do Knihy rekordů a poté se korálky rozdaly zdravotně postiženým na kreativní tvoření. Tolik k vyhlášení.
Nečekala jsem sice hojnou účast, ale přišlo „tolik lidí“, že je zde můžu vypsat. Musím pochválit hlavně Lubku Šeďovou, která s Emičkou a Terezkou strávili navlékáním skoro celou dobu a pak pochopitelně Dorotku Kotáskovou, bez které se snad žádná akce v Miloticích neobejde (takhle do všeho zapálené a aktivní děti by měly být všechny). To jen na okraj…
Jinak abych vyjmenovala i ty ostatní: Hana Němčanská, Katka Kotásková, Jindřiška Úradníková, Procházkovi z Rájce,… a to je vše. Ještě patří díky paní Jestřábové, která přinesla korálky a Obecnímu úřadu, který poskytl finance na zakoupení také několika korálků a „pitného režimu“ . Navlékli jsem všichni dohromady asi 20m korálků. Krásně svítilo sluníčko, bylo teplo, rádio pěkně hrálo, uvařili jsme si kafíčko, přehrabovali se v různobarevných korálkách a byla pohodička. A ještě jsme udělali dobrý skutek! Myslím, že by se to líbilo i Vám, jenže to příště musíte přijít .
Pokud se chcete dozvědět více o projektu, tak na: http://WWW.KORALKIADA.POTVOR.CZ/
2013 – PUTOVÁNÍ S HOBITY ZA DRAČÍM POKLADEM 23.2.2013
V sobotu 23.2.2013 proběhla v knihovně akce „Putování s Hobity za dračím pokladem“. Akce začala v 15:00 (tedy měla začít, ale protože jsme v Miloticích tak v v 15:20 J ). Sešlo se zde 26 dětí (20 kluků a 6 děvčat) + 4 skautští vedoucí v čele s Oldou (Jan Polášek) a moje maličkost. Úvodem jsem děti seznámila s tím, kdo vlastně Hobiti jsou a jaké dobrodružtví hobit Bilbo Pytlík kdesi ve Středozemi zažil při cestě s trpaslíky za jejich pokladem, který jim kdysi dávno ukradl, a nyní hlídá na Osamělé hoře, drak Šmak. Poté převzal režii dne Olda. Děti se rozdělily na 2 skupinky – dívky a chlapce a zahrály si pár her, kde se navzájem trochu poznaly a zároveň pobavily. Před čtvrtou hodinou vyšli všichni do Horek, hledat dračí poklad. No, sněhu hodně, naštěstí přestalo sněžit i pršet a Horky byly nádherně bílé. Po cestě potkávali, tak jako naši hrdinové, skřety, gluma, zlobry i elfy. Všichni na ně útočili, ale naštěstí měly naše děti mocnou zbraň – sněhové koule, které nepřátele po zasáhnutí bezpečně zneškodnily. Na konci cesty čekal drak Šmak, tady to chtělo silnější „kalibr“ a drak byl skolen až 5 zásahy. Čokoládový poklad byl dobyt a následně zlikvidován J J.
Po návratu do knihovny si všichni dali horký čaj a zhodnotila se celá výprava. Následně si všichni ještě zahráli venku hru s vysílačkami. Nakonec Olda všem dětem povyprávěl o skautingu, pustil video z jejich akcí a kolovala fotokronika. Cílem této akce totiž bylo, seznámit místní děti s tím, co to vlastně skauting je, co v tomto sdružení děti všechno podnikají (a že je toho opravdu mnoho) – jejich hry, tábory, výlety, akce všeho druhu kromě sezení u počítačů a televize. Po šesté hodině večerní se děti rozešly domů. Strávily všechny jedno víkendové odpoledne venku na čerstvém vzduchu, mezi fůrou kamarádů a hrami, které rozvíjejí jejich představivost a dětskou hravost, a o to tu vlastně šlo.
2013 – BURZA KNIH 22.-24.3.
proběhla na přístavbě kulturního domu v Miloticích v sobotu a v neděli 23. a 24.3.2013. Lidé mohli přinést své knihy, které jim doma jen tak „zbůhdarma“ leží a zavazí , a které (hlavně ty starší) zase jiní marně shánějí. Prodejní cenu si určoval každý sám, poplatek pak byl 1,-Kč z prodané knihy. Napoprvé nabídlo své knihy 6 „prodejců“ + vyřazené knihy k knihovny v celkovém množství cca 700 ks. V sobotu, kdy byla burza otevřená takřka celý den přišlo jen asi 15 lidí, ale díky dětskému karnevalu v neděli odpoledne byla účast výrazně lepší. Nakonec se prodalo 151 knih. Proto jsme se rozhodli , že budeme tuto burzu pořádat pravidelně spolu s karnevalem a doufám, že nám tím vznikne hezká tradice, na kterou si občané zvyknou a budou ji rádi využívat.
2013 – NOC S ANDERSENEM 4.-5.4.
- no a letošní nocování je opět za námi. Ročník byl 12., v Miloticích 3. A opět to bylo hektické. Dalo by se říci – opětovná zpráva z bojiště J
Scénář se opakoval. Mezi 18. a 19. hodinou se děti scházely. Po 19. hodině jsem oficiálně zahájila letošní nocování. Napřed jsme se spočítali a veřte nebo ne, knihovnický pes Jerry měl číslo 51! (40 dětí, 9 sklautských polo a celo vedoucích a já). Pak jsme si něco krátce řekli o panu Andersenovi, na jehož počest tahle akce vznikla a následně jsme se bavili o paní ilustrátorce paní Heleně Zmatlíkové, které bylo letošní nocování věnováno k nedožitým listopadovým 90. narozeninám a přečetli si krátkou pohádku z knihy, kterou ilustrovala. Poté nastaly různé skautské hry - vevnitř i venku. Okolo půl deváté, se všichni opět nahrnuli dovnitř, utvořili skupinky po 3 a snažili se vyplnit test a křížovku, které se týkaly toho, co jsme si předtím řekli o paní ilustrátorce. Po vyhodnocení a odměně následovalo provětrání přinesených zásob a pak už mohlo nastat to, na co se všichni těšili….. zhaslo se a při svitu lampičky jsme si přečetli pověst o Milotické černé hraběnce. Jak špatně dopadlo její „přátelství“ s kaplanem a jak nyní všichni bloudí po parku, hledaje klid. No a tak jsme se rozhodli, že je zkusíme vysvobodit. O půl desáté jsme se vydali do zámeckého parku, kde jsme se rozdělili na 3 skupinky a snažili se najít duchy těch 3 nešťastníků a získat od každého nějaký artefakt – od hraběnky výměnou za nalezenou kytičku závoj, od kaplana za přivedení ke studánce jsme dostali dřívka s provázkem (na kříž) a od hraběte jsme získali nuž, kterým údajně propíchl kaplana (v jiných pověstech ho zastřelil, ale nám se lépe hodila tato). Tady musím uvést, že přestože se hraběnka zjevuje v černém, my ji potkali v bílém (nejspíš se chudinka už zbláznila a občas se místo pohřebního obléká do svatebního L). Po získání všech artefaktů jsme se vydali ke zbořené kapli, kde měla začínat krvavá stopa k údajnému hrobu kaplana. No, protože byla tma jak v ranci, nevím, jak to, ale místo toho nám cestu značily fosforeskující tyčinky. Ty končily u kopečku hlíny, ze kterého trčel starý rezavý rýč. Tím jsme naznali, že jsme u cíle. Na hrob jsme zapíchli vytvořený kříž, položili závoj a nůž. Znovu se nám zjevil kaplan a v rukou měl poklad (podle ještě méně známých pověstí J), o který jsme se spravedlivě rozdělili. Nevím, zda tahle naše akce stačila ke spasení důší těch třech, nebo budou alespoň někteří dále bloudit, ale alespoň jsme to zkusili J. Do knihovny jsme se vrátili v půl dvanácté, unavení, trošku zmrzlí, trošku víc zablácení, ale spokojení. No a pak začala naše oblíbená bojovka – boj o místo na spaní. Protože 2 chlapci odjeli ještě před stezkou odvahy domů, spalo nás „jen“ 48. A veřte, že při troše dobré vůle, by se i ti dva dali. To je však naprostá maxi kapacita podlahové plochy, a to jeden (větší) spal mezi židlemi a polámaným regálem ve skladu J. Abychom zachovali „ducha“ a „atmosféru“ večera, přečetla jsem jim při usínání Erbenovu Svatební košili a Zlatý kolovrat. Nikdo neměl zlé sny a ráno po půl sedmé se vše začalo pomalu brobírat. Po jakéstakés (nebo také žádnés J) ranní hygieně jsme všichni posnídali čaj a bábovku a jali se zhodnotit včerejší noc. Čokoládu obdržel každý, kdo našel nějaký artefakt. A jednu čokoládu obdržela za statečnost úplně nejmladší ale zároveň nejšikovnější holčička Kačenka, která byť má jen 5,5 roku, byla moc statečná a úžasná. Nakonec všichni zúčastnění obdrželi pamětní pohlednici, pamětní záložku do knížky a zbylou část pokladu.
Pak nastalo balení. Asi se tu budu rok co rok opakovat, ale zkuste si jen představit, jak to asi tak může vypadat. Výkřiky typu „… já nemám druhou ponožku?“ …. kde mám pyžamo? ….. tento obal na spacák není můj!..... „ apod. ještě nebyl nic proti tomu, když se všichni snažili najít v té hromadě zablácených botů ty své J. Kupodivu, letos se toho moc nezapomnělo (kromě asi dvou tepláků, nějaké svačiny, pití, kartáčku, pasty a mobilu). Trošku jsem se lekla, když už byli všichni venku a já nemohla najít své boty, že mi v nich někdo odešel, ale po 5 minutách strachu, že jdu domů bosky, jsem je našla pod umyvadlem J. Než se pro děti začali sjíždět rodiče nebo jim jel autobus, hrály vevnitř i venku různé hry. Pak povrchní úklid a o půl jedenácté jsme zamykali. Bylo to letos opět náročné, ale stálo to za to. Naše pojetí „Andersena“ asi není takové jako v jiných knihovnách. Je to proto, že akci pořádáme spolu se skauty a i díky tomu zvládáme zabavit tak velký počet dětí a dost velké věkové rozpětí - nejmladší účastnicí byla již zmíněná Katuška 5,5 let, nejstarší byla 13ti letá Lidka. Věřte, že to není zas tak jednoduché. Musím ovšem podotknout, že je moc podstatné to, jak nenároční jsou malí skautíci a jak dobře to s nimi jejich jen o trošku starší „vedoucí“ umí.
Takže letošek je za námi a už pomalu vymýšlíme co podniknout příště….. J
2013 – BARVY JAKO ENERGIE 28.10.
Ve státní svátek 28.10. byla v knihovně přednáška od Hany Šišperové z Vracova „Barvy jako energie“. Pořádá přednášky o barvách na různá témata – barvy v potravinách, v interiéru, působení na psychiku,… U nás přizpůsovila své povídání jako úvod do celého spektra tohoto tématu. Myslím že žádný z 24 návštěvníků nelitoval, že přišel. Hanka velmi zajímavě podávala barvy z historického, filozofického i psychologického hlediska. Někteří z účastníků projevili zájem o další přednášku, už na konkrétní téma. Proto jsme se předběžně domluvili na jaro 2014.
2013 – MALÁ VÁNOČNÍ HODINKA – 15.12.
2014 – ARCHEOLOGIE A HISTORIE stále živá…
v úterý 9.12.2014 proběhla v knihovně zajímavá přednáška o historii našeho regionu. Mgr. Koucká z brněnské univerzity nás seznámila s hodně dávnou historií od prvobytně pospolné společnosti až do pozdního středověku. Na velkém plátně nám prezentovala fotky nalezených předmětů v našem regionu, dále mapky osídlení a migrace lidí v dávných dobách a změny území. Ač jsme očekávali historii spíše „nedávnou“ , přednáška byla zajímavá a poučná.
2014 – Adolf Dudek 6.3.2014
6. března zavítal do Milotic velmi známý a oblíbený ilustrátor dětských knížek pan Adolf Dudek. Už v 9:00 hodin ukazoval dětem z místní MŠ, jak se kreslí pohádky. Jeho Pohádkové malování II je bezvadně zpracovaná show, která baví děti i dospělé. Všechny účastníky zapojuje do svých pořadů a sám je neustále v takovém pohybu, až je s podivem, že denně zvládne takových vystoupení více. O půl jedenácté si tenhle program zopakoval pro předškoláky a děti z 1. a 2. třídy. Poslední vystoupení bylo v knihovně. Původně bylo určeno pro důchodce, ale protože ti si právě v tu dobu užívali na oslavě MDŽ, změnila se lekce na Pohádkové malování I. Je velká škoda, že nepřišlo víc rodičů s dětmi, protože ti, kteří se zúčastnili, byli nadšení. S panem Dudkem jsem se rozloučila po 16. hodině a moc doufám, že k nám do Milotic zase přijede.
2014 – NaA 2014 4.-5.5.2014
Z PÁ na SO 4.-.5.2014 proběhla u nás v knihovně už 4. (oficiálně už 14.) Noc s Andersenem. Letos nás bylo zase o malinko víc a myslím, že to už byl ten pomyslný strop – 49 dětí, 9 skaustkých polovedoucích (děti 14–19 let), jeden vedoucí, já a knihovnický pejsek Jerry. Pokud dobře počítám, měl Jerry číslo 61. V knihovně nás spalo 50, 10 skautů šlo do své klubovny, protože se jim nechtělo spát na posledních volných místech (WC a výlevka). Pak se jim to vymstilo, neb ráno zaspali na své další akce. Ale vezměme to od začátku… Díky mé chybě v pozvánce se některé děti začaly scházet už v hojném počtu hrály před knihovnou různé hry. V sedm jsem oficiálně zahájila letošní nocování. Každý rok je celostátně vyhlášeno nějaké téma, které se může a nemusí dodržovat. Letos to byla Noc s komisařem Vrťapkou. Komisař Vrťapka je komiksový psí detektiv ze Psí Lhoty, který řeší různé záhady v české kotlině, ale někdy i ty světové. Ale nedává své „kauzy“ dětským čtenářům jen tak zadarmo. Musí si je zkusit vyřešit i oni sami. Takže jsme si na úvod řekli něco o smyslu této Noci + pár vět o H.CH. Andersenovi (pro ty, co se zúčastnili poprvé), poté si představili komisaře Vrťapku a přečetli něco málo z jeho rodinné historie. Děti se poté rozdělily na skupiny po 4–5 a každá skupina obdržela 10 Vrťapkových detektivních úkolů, které musela vyřešit. Ač se to zdálo lehké, někteří si u mnoha věcí nevěděli rady a jen jedna skupina odevzdala ve stanovený čas vše vyřešené. Za snahu ale dostaly všechny děti sladkou odměnu. Poté následovaly znovu hry a občerstvení. O půl desáté nastala zase čistě „milotická“ část Noci s Andersenem, která měla téma – Svatební košile. Zhaslo se, svítila jen lampička a přečetla jsem všem jednu z našich nejznámějších balad od K.J.Erbena. No a na závěr jsme si vzpomněli na málo známou legendu, která hovoří o tom, že panna byla sice zachráněna a pak dlouho šťastně někde žila, duch jejího milého se rozplynul kokrháním kohouta, ale co ten chudák umrlec, kterého v márnici vzbudili a on se pak, když zakokrhali kohouti „…tu mrtvý jak se postavil, pádem se na zem povalil…“ a už pak ani zmínka? A přitom on ten chudák nemá klid a jeho duše je držena někde mezi nebem a zemí. Naštěstí legenda praví, že kdo půjde v noci beze strachu na hřbitov do márnice a dokáže kolem něho postavit do kruhu svíčky, ten jeho duši vysvobodí. Je jasné, že jsme se rozhodli se o to pokusit. 7 dětí se nabídlo, že budou hlídat knihovnu a naše věci, a zbytek nás vyrazil. Cestu ke hřbitovu lemovaly svíčky, které nás vedly z Rafandy zadem za zahrádkami, kolem kulturáku a skautské knihovny až zezadu k márnici. Po cestě sice bylo pár divných věcí (ve tmě někdo šoupal nohama, mihotaly se stíny, houkal sýček, v klubovně něco silně bouchalo a vřeštělo, nebo se hýbalo, co by se hýbat rozhodně nemělo,…), ale my jsme šli odhodlaně za svým cílem. Šli jsme kousek po sobě po 4 skupinkách, přičemž ta poslední sbírala svíčky. Na hřbitově jsme se sešli u márnice a pak šli po trojicích zanést svíčku k nebožtíkovi, který chudák za těch 200–300 let už byl trošku k nepoznání. Na závěr jsme všichni tiše společně 3× řekli „Pokoj tobě člověče!“ a tím jsme mu snad dopřáli věčného pokoje. V té chvíli se nám nad hlavou ze stromu vznesl bažant, kterého jsme vyrušili, a někteří si maličko cvrkli… Pak už jsme s pocitem dobře vykonané práce pomalu šli do knihovny. Vrátili jsme se chvíli před půlnocí a za odvahu se zase rozdala sladká odměna. A nastalo to, co obvykle. Jídlo, pítí, jakástakás hygiena a příprava ke spánku. Opakovat se nebudu, stačí si přečíst zápis z minulých ročníků, nebo se podívat do fotogalerie… prostě klasika. Na mě už zbylo jen místo mezi odpadkovým košem a počítačem, přičemž mě tlačilo do zad kolečko od židle. Ale dali jsme se!! Na dobrou noc jsem jim ještě přečetla Zlatý kolovrat a Štědrý večer. Poslední jsme usínali kolem půl druhé ranní. Ráno se postupně vstávalo od půl sedmé do půl osmé. Komu nevadilo, že po něm ostatní šlapou, vydržel i déle. Děti posnídaly horký čaj a bábovku, některé dorážely vlastní zásoby. Zhodnotili jsme letošní společnou noc, jedné z účastnic popřáli k narozeninám, všichni obdrželi pamětní průkaz, poslední sladkou odměnu a nastalo balení. Opět viz. minulé záznamy – kdo má bujnou představivost, ať si představí balit se 50 dětí na pár metrech čtverečních..... Pak se vyběhlo ven, zahrát si pár společných her a v půl desáté odjížděl poslední účastník. O stavu knihovny a úklidu se rozepisovat nebudu , myslím, že představu nyní budou mít i ti, kdo fantazií moc neoplývají…
PS: ….ráno jsme se byli někteří podívat na hřbitov a márnice byla prázdná….
2014 – BURZA KNIH 21.-23.4.2014
V uvedenou dobu proběhla v přístavbě kulturního domu 1. Burza knih. 809 knih tu nabídlo 12 prodejců. 127 návštěvníků si koupilo 246 knih. Zbylé knihy se přetřídily. Některé se převezly zpět do knihovny a budou nabídnuty v příští burze, zbytek byl odvezen na sběrný dvůr. Mé velké poděkování patří Lence Knotkové za pomoc.
2014 – Návštěvy 5ti tříd místní ZŠ
v červnu se v knihovně vystřídalo všech 5 tříd prvního stupně naší ZŠ. Každá třída měla jiné téma (pohádky, pověsti, foglarovky, povídkoví hrdinové a umělá pohádka) o kterém jsme si společně s dětmi hodinku povídali.
2015 – Martina Bittnerová v ZŠ
V měsíci prosinci proběhla v místní ZŠ pro žáky 7.-9. tříd beseda se spisovatelkou Martinou Bittnerovou na téma Prosincové dopisy aneb adventní čas v listech B. Němcové a K. Světlé. Paní Bittnerová zajímavě povídala o životě našich nejznámnějších spisovatelek, jak prožívali různá adventní období. Informace, které v učebnicích nenajdete, ale dělají nám vzdálené a neosobní postavy bližšími. Děti ji možná neocenily tak, jak učitelé , ale jsem přesvědčena, že až jednou budou stát před maturitní komisí, vzpomínky vyplavou napovrch a právě díky těm „jiným a zajímavým“ informacím zpětně ocení kvalitu přednášky .
2015 – Návštěva ZŠ 1.-5. TŘ.
V měsíci listopadu navštívilo knihovnu všech 5 tříd 1. stupně ZŠ.
13.11. 1. tř. (25 dětí s tř. učitelkou Bažíkovou) – děti se dozvěděly, jak vzniká kniha, kdo se na ní podílí, řekli jsme si něco o pohádkách a nakonec děti hádaly pohádkový kvíz za sladkou odměnu.
18.11. 2. tř. (23 dětí s tř. učitekou Bajovou) – téma Pohádky jsme rozvedli od základů. Jak se pověsti a báje pomalu formovaly v pohádky, kdo tam vystupuje, koho mají děti nejraději, koho se bojí, nejoblíbenější pohádky, aj. Na závěr následoval kvíz za cukrlata.
18.11. 3. tř. (19 dětí s tř. učitelkou Ingrovou) – dětský hrdina v literatuře. Zde jsme přešli od pohádek k cíleně psaným dětským knihám. Vyjmenovávali jsme známé hrdiny dětských příběhů, jejich vlastnosti, aj. Po kvízu o poznání různých literárních postav jsme s dětmi zkoušeli vytvořit vlastní příběhy. Přivedli jsme „na svět“ dvě pražské děti a čtyři vesnické a zažili s nimi seznámení a první dobrodružství při hře na schovávanou. Pokud budou mít druháci čas a chuť, dopíší ještě pár kapitol o partě těchto dětí a poté tuto publikaci vystavíme v knihovně.
26.11. 4. tř. (18 dětí s p. uč. Smolákovou) – téma Báje a pověsti – tady jsme se bavili o vzniku pověstí a bájí, probírali známé i světové díla a poté se věnovali konkrétním příběhům. Po přečtení dvou pověstí, nechyběl ani závěrečný kvíz.
26.11. 5. tř. (15 dětí s p. uč. Pavelkovou) – SCI-FI, fantasy a horor – napřed jsme probrali rozdíly v daných oblastech, něco si řekli o nejznámějších spisovatelích a dílech v této kategorii a dali si z těchto informací test. Následovalo vlastí dílo – děti se rozdělily do 3 skupin a pohádku O červené Karkulce si každá skupinka přepracovala po svém – jedna jako sci-fi pohádku, jedna jako fantasy a poslední skupinka jako horor. Protože nebylo moc času, nestihly to úplně propracovat, ale i tak to stálo za to. Při čtení jsme se všichni moc bavili – (verze viz. záložka příspěvky čtenářů)
2015 – NOC S ANDERSENEM 27.3.2015
Tak! a 5. Noc s Andersenem je za námi. Letošní oficiálně 15. (v Miloticích 5.) NsA měla jako vždy dané téma: s knížkou Na hradě Bradě, jako vždy i nějaké životní výročí: 100. narozeniny českého spisovatele Jana Drdy, no a nakonec speciálně „milotické" téma, které se vztahuje k následné stezce odvahy: zatím tajemství .
Děti se začaly scházet po 18:00 hod. v pátek 27.3. Po loňské velké účasti, jsme už nezvali skauty ze všech okolních obcí, přesto tu kromě Miločáků bylo i několik dětí z Ježova, Ostrovánek a Dubňan. Po sedmé hodině se celkový počet ustálil na 35 nocležníků + moje maličkost + 7 skautských vedoucích a nemůžu zapomenout na knihovnického psa Jerryho,který měl číslo 44 J. O čtvrt na osm jsem oficiálně zahájila letošní nocování. Některé děti se už stihly občerstvit, neboť po hodině z domu už jim vyhládlo J. Začali jsme povídáním, proč vlastně tradice nocování vznikla a něco o panu Andersenovi. Dále jsme přešli na knihu, tedy spíše na komiks, kterému byl letošní ročník věnován – Na hradě Bradě. Nakonec jsme ještě probrali spisovatele Jana Drdu a jeho pohádky. Dětem po té hodince vyhládlo, tak se občerstvily a šlo se ven, zahrát si pár pohybových her. Po nich děti vrátili do knihovny, opět posvačily, neboť, jak jistě chápete, jim opět vyhládlo a začaly literární kvízy, odměněné cukrlaty. Po této náročné duševní činnosti se musely děti opět maličko dokrmit (cukroví se nepočítalo). V deset večer se zhaslo a napjaté děti se nemohly dočkat, až se konečně dozví, kam se letos půjde na stezku odvahy. Což pochopily ihned, jak uslyšely název básně – Vodník od K. J. Erbena. Za hrobového ticha a pouhého svitu malé baterky slyšely starou baladu o vodníkovi, jeho nešťastné ženě a jejím těžkém rozhodování, zda zůstat u maminky na zemi, nebo se vrátit do jezera za dítětem. Bohužel konec tohoto příběhu šťastný není. Vodník se pomstil uprchlé manželce tím, že děťátko zabil.....
No a my jsme, jako správní a už zkušení vysvobozovatelé zakletých duší, měli nelehký úkol, jít k rybníku zapálit 7 svíček, abychom dopřáli klid dušičce nebohého děťátka. 3 méně odvážní zůstali v knihovně s jedním vedoucím, 1 nocležník šel domů a zbylých 31 statečných se vydalo (ovšem po náležitém občerstvení) na cestu. Šli jsme za skoro naprostého ticha (bylo nás slyšet jen asi na polovině dědiny) kolem pošty, kostela přes Záhumní a mostek směrem k Odchovně, kolem statku až na začátek rybníka. Tam jsme se rozdělili do skupinek po 4 nebo po 5. Každá z nich obdržela svíčku a po 3 minutách vycházela směr „hrubák", kde na první schod musela zapálenou svíčku položit a poté pokračovat na druhý konec rybníka směr škola. No, v některých z nás byla malá dušička. Když jsme pokládali svíčku, byl slyšet pláč malého dítěte a na rybníce plula loďka, ve které někdo seděl. Moc nebylo vidět, ale vypadalo to na vodníka. V dálce houkal neustále sýček a také křoví podivně šustilo. Ale my jsme ostřílení borci, takže jsme to nakonec zvládli. Když jsme se všichni sešli na druhém konci rybníka, společně jsme zvolali: „dítě, vysvobozujeme tě!„. No a pak jsme se vrátili k „hrubáku“ a co myslíte? Po dětském pláči nebo loďce ani vidu ani slechu. Jen svíčky hořely. Takže mise splněna a šlo se kolem školy a pošty zase do knihovny.
Děti pochopitelně padaly hlady, protože už skoro hodinu a půl nejedly, takže se vyhlásila už asi desátá večeře a poté uléhání. Ovšem tady byla oproti loňským ročníkům velká změna. Nenastal žádný boj o místo a spaní, protože jsme se pohodlně vešli. Po půl jedné jsem zhasla a za svitu lampičky ještě hodinu četla pohádky Jana Drdy, u kterých děti postupně usínaly. Poslední „padl" deset minut před druhou. Ráno jsme se postupně budili už od půl šesté. Ti největší spáči však dokázali spát až do půl osmé. Po vydatné snídani (ořechový šneci a vánočka) a litrech čaje jsme se pochválili za to, jak jsme to všechno zvládli, každý obdržel malou sladkost, upomínkovou pohlednici a upomínkovou záložku do knihy. A nastalo balení. To komentovat nebudu, nechám na vaší představivosti . Před osmou děti vyběhly před knihovnu, kde až do odjezdu posledního účastníka probíhali různé hry. V 9:10 odešli poslední účastníci a zbyla jsem tu jen já a bezva nepořádek .
Na závěr bych chtěla poděkovat: skautům za pomoc s dětmi, obci za poskytnutí financí na občerstvení, maminkám Piťové a Škrobové za napečené buchty, obyvatelům bytů nad knihovnou za trpělivost, občanům Milotic a zvěři u rybníka za akceptování rušení nočního klidu a nakonec samotným dětem za statečnost.
Končím a jdu uklízet
2015 – BURZA KNIH 13.-15.3.2015
3. ročník burzy proběhl 13.-15.3.2015 v přístavbě kulturního domu. Celkem 11 prodejců tu nabídlo 997 knih, z čehož si 107 navštěvníků koupilo 274 ks. Zbylé knihy se přetřídily. Některé se převezly zpět do knihovny a budou nabídnuty v příští burze, zbytek byl odvezen na sběrný dvůr. Mé poděkování patří Lence Knotkové a Romaně Poláškové za pomoc.