KORÁLKIÁDA: DARUJTE KORÁLKY, UDĚLÁTE DOBRÝ SKUTEK

V úterý 8.5.2012 ve státní svátek  skoro celý den (od 10:00 do 16:00), aby byl pěkně klid a čas, se v knihovně pořádala akce, která probíhá už delší dobu na různých místech v republice - Korálkiáda. Prostě lidé se sejdou, někteří jen přinesou korálky, které se jim doma povalují, někteří zase přijdou jen navlékat. Tyto asi metrové pásky korálků se zašlou do ČEZ arény v Pardubicích, kde se 25.5. u příležitosti 20. národní Abilimpiády, spojí v jeden dlouhý řetěz, který se změří, zapíše do Knihy rekordů a poté se korálky rozdají zdravotně postiženým na kreativní tvoření. Tolik k vyhlášení.

A skutek? Utek! Plakátky visely na 7 místech vč. školy a ještě byla zpráva na kabelovce.

Nečekala jsem sice hojnou účast, ale přišlo "tolik lidí", že je zde můžu vypsat. Musím pochválit hlavně Lubku Šeďovou, která s Emičkou a Terezkou strávili navlékáním skoro celou dobu a pak pochopitelně Dorotku Kotáskovou, bez které se snad žádná akce v Miloticích neobejde (takhle do všeho zapálené a aktivní děti by měly být všechny, a to sem tam stíhá i ten počítač ). To jen na okraj...

Jinak abych vyjmenovala i ty ostatní: Hana Němčanská, Katka Kotásková, naše mamka, Procházkovi z Rájce,... a to je vše. Ještě patří díky paní Jestřábové, která přinesla korálky a Obecnímu úřadu, který poskytl finance na zakoupení také několika korálků a "pitného režimu" . Navlékli jsem všichni dohromady asi 20m korálků. Krásně svítilo sluníčko, bylo teplo, rádio pěkně hrálo, uvařili jsme si kafíčko, přehrabovali se v různobarevných korálkách a byla pohodička. A ještě jsme udělali dobrý skutek! Myslím, že by se to líbilo i Vám, jenže to příště musíte přijít . 

Pokud se chcete dozvědět více o projektu, klikněte na: http://WWW.KORALKIADA.POTVOR.CZ/

******

Noc s Andersenem 2012 – noc z pá 30.3. na 31.3.2012

(zpráva z bojiště)

Tak a je to za námi! Naše druhé nocování v knihovně u příležitosti celorepublikové akce. Dle předpokladu nás nemělo být už tolik, jako loni. A předpoklad vyšel. Tolik nás opravdu nebylo. Bylo nás víc!  Přesně 48 nocležníků a jeden pes. Tedy vlastně „spících“ nás bylo o 5 méně, protože před půlnocí odešlo 5 skautů na další akci. Spalo se všude i pod stolem… Ale vezměme to od začátku….

První účastníci se začali scházet už před šestou (vyjma Dorky, která tam „strašila“ , ještě ani nebyly čtyři) a před sedmou nás bylo už 45. Pak se ještě objevily 3 dívenky a naštěstí to byl stopstav. Začaly se hrát různé hry na ploše před knihovnou a pak následovalo oficiální zahájení, něco jsme si řekli o Hansi Christianu Andersenovi, pak také o Jiřím Trnkovi, neboť tento náš spisovatel, malíř, ilustrátor, scénárista, sochař, animátor….. by se letos dožil 100. výročí narození. Pak následovaly zase hry venku. Když už byla tma, znovu jsme se seskládali do knihovny a děti soutěžily v literárním kvízu. Za správné odpovědi dostávaly bombóny.

Do některých knihoven přišel v noci duch pana Andersena, ale k nám se letos dostavil někdo lepší. Přišel pan spisovatel Jan Sviták z Holešova, který napsal pro děti 2 knížky – Čertovo kopyto a Pekelný advent – a který napsal speciálně pro Noc s Andersenem strašidelnou povídku. Četlo se potmě, jen za svitu lampičky, o duchu zemřelé holčičky, která s pomocí 2 dětí pomohla malé dívence, kterou věznil vyšinutý dědek. Tuto povídku jsme si poslechli jako úplně první, ještě ji nikdo nikde neslyšel, ani nečetl. Poté pan spisovatel rozdal mnoho autogramů, dal si kafíčko a jel domů. Děti ještě vyplňily tajenku v literární křížovce, za kterou obdržel každý lízátko a šlo se na stezku odvahy. Tady jsme se rozdělili na 2 skupiny. 19 nás šlo na hřbitov (který není osvětlený!) zapálit svíčku na dětský hrobeček, a ti odvážnější šli do Horek. Tam museli po jednom nebo ve dvojcích hledat ve tmě cestu, až našli někoho, komu předali papírek se svým jménem. No, všichni jsme to naštěstí přežili ve zdraví a s čistýma spoďárama  a sešli se v teple v knihovny. Tam jsme si ještě chvíli četli a nakonec nastala neplánovaná, ale velmi důležitá bojovka – boj o místo na spaní. Nakonec každý uhájil své místečko. Na dobrou noc jsem všem četla pohádku „Sněhová královna“, ale byla tak neskutečně dlouhá, že konce se nedočkal nikdo. Lampičku jsem zhasínala ve12:45.Ráno jsme postupně vstálavali od půl sedmé. Ještě než se začalo s balením, dostal každý lízátko a památeční záložku nebo pohlednici. A vyhlásilo se 12 NEJ, kteří obdrželi čokoládové vajíčko. – NEJstatečnější byla Vendy zvaná Ciri, která se při stezce odvahy v Horkách ztratila a pak zase našla – NEJmladší účastník byl Honzík Procházka, Nedřívější účastník Dorotka Kotásková, NEJzmatenější byl Ladík Synek, kterému se přes noc záhadně ztratil spacák a ráno se zase našel , NEJušlapanější byla Amálka Nedůchalová, která spala chudina u dveří k WC a v noci se na ni mockrát šláplo (ač o tom ani neví), NEJtišší byla Marťa Galečková, NEJochrápanější byl nejmenovaný klučina, který by zdatně konkuroval jakémukoliv dřevorubci, NEJstudenější spací místo měla Klárka Staňková, která spala u vchodových dveří, NEJchytřejší holčička byla jedna skautka z Kostelce, NEJhodnější byla skautká vedoucí Štěpánka Dřevěná, která nikoho při stezce odvahy nestrašila, NEJodvážnější byl Libor Kundrata, který se nejvíc bál a přesto šel na ztezku odvahy do Horek a poslední 12 vajíčko dostal nakonec jeden skautík jako NEJzrzavější kluk ze všech . Nakonec dostal čokoládu Tadeáš Kmenta, který ten den slavil narozeniny. Ceny byly rozdány a nastalo balení. No, k čemu to tak přirovnat – nenapadá mě žádný příměr – chaos, výkřiky, hledání, zmatené proplétání, smích, poskakování, na jedno WC se chtělo všem najednou, děti se dělily navzájem o svačiny….prostě bezva zmatek . Nakonec se ale všichni sbalili, dokonce přebývaly 2 zimní bundy a 1 čepice. Protože zbývalo ještě trochu času - některým do odjezdu autobusu, některým do příjezdu rodičů - šly se hrát ven hry. Postupně dětí ubývalo…… a v 10:00 jsem knihovnu zamčela. Myslím, že akce byla povedená, dětem se moc líbila a někteří se už těší na příští rok. Ještě musím poděkovat obci, že nám poskytla finanční prostředky na občerstvení – bábovky, čaj, sodovky a hlavně sladké odměny.       

*********

Beseda s Věrou Řeháčkovou

Ve středu 28.3.2012 proběhla v naší knihovně beseda s jednou z našich nejznámějších spisovatelek paní Věrou Řeháčkovou. Tedy spíše celodenní setkání, protože paní Věra strávila v Miloticích celý den. Před osmou ráno jsem ji vyzvedla v Kyjově u vlaku a o čtvrt na devět už přišla první ze tří skupin žáků místní základní školy. Každá beseda trvala zhruba hodinu. Paní spisovatelka velmi poutavě a s humorem pohovořila o tom, jak začala psát, co ji k tomu vedlo, nastínila různé etapy svého soukromého i profesního života, uvedla pár obsahů ze svých děl a pak se rozpoutala volná diskuze na jakékoliv téma. Když po poledni odešly poslední děti, ukázala jsem paní Řeháčkové některé krásy Milotic. Byli jsme v zámeckém parku, usedli do kamery obskury, na komunitním centru jsme při kafíčku shlédli nejnovější klip, nebo spíše upoutávku, pro rakouské občany o krásách Jižní Moravy, dále jsme byli u Šidlen a nakonec na Nákle u Liliového kříže. Ve čtyři hodiny se pak sešli v knihovně občané Milotic k poslední besedě. Tady si musím trošku postesknout, protože ač si paní Věra chválila hojnou účast, já jí byla zklamaná. 25 účastníků, hlavně důchodců,  to opravdu moc nebylo. Hlavně z toho důvodu, že knihy paní spisovatelky jsou v knihovně jedny z nejčtenějších a před její besedou mi minimálně 50 lidí říkalo, jak moc se na ni těší a že určitě přijdou. A skutek utek! Nechci nikoho do ničeho nutit, jen mě trochu zaráží, proč to tedy říkali….. No nic, kdo nepřišel, jeho chyba, neb beseda měla opravdu úspěch. Paní Věra byla neskutečně příjemná a milá a moc hezky se s ní povídalo. Přišel i pan starosta a přinesl krásnou kytici. Když jsem paní Řeháčkovou vezla o půl sedmé na vlak, byla z celého dne nadšená až dojatá a říkala, že se do Milotic určitě zase podívá.

********** 

"Aktuálně" (už od července 2011, ale nejspíše do července 2012) probíhá (za provozu) vkládání knih do automatizovaného knihovního systému CLAVIUS.Co nevidět tedy přejdeme z původní ruční (kartičkové) evidence na elektronickou. Kromě přehlednější evidence bude bezva vyhledávání podle klíčových slov (už nemusím nosit všechno v hlavě ) také vyhledávání a rezervace knih přímo z teplíčka domova (hlavně v zimě to oceníme). Na jedné straně není nad to, vybírat tak, že každou knihu vezmeme do ruky, začteme se do ní, prohlídneme obrázky..... na straně druhé zase vybereme knihu podle klíčových slov podle momentální nálady či potřeby něco zjistit či se naučit.

Takže se zase máme na co těšit .

 *********

PONDĚLNÍ CHVILKA POEZIE - proběhla 5.3.2012. Svou tvorbu zde přednesla Jaroslava Synková, dále zde úžasným způsobem zarecitovaly básně Anetka Nyklová a Dorotka Kotásková. Hudebně celý program doprovodily Zuzka Půčková ze Skoronic na housle a Magdalenka Lévková s Eliškou Řihákovou na flétny. Byla to opravdu „chvilka poezie“ protože akce trvala asi 40 (velmi příjemných) minut, podávala se káva a čaj. Přišlo 25 diváků a doufám, že příště to bude ještě lepší .

 *********

Slavnostní otevření nové knihovny

V pátek 29.4.2011 se otevírala naše nová knihovna a to formou celodenního veřejného čtení. Byli pozváni všichni-děti ze školy, školky, klub důchodců i klub maminek, skauti, veřejní představitelé a pochopitelně všichni občané Milotic. Dopoledne i část odpoledne se tu vystřídaly děti ze všech 9-ti tříd ZŠ a mateřinky. Někteří měli nachystáno divadelní představení, někteří četli z vlastních čtenářských deníků či oblíbených knih, viděli jsme vystoupení o Bibli, pro nejmenší se hrálo loutkové divadlo. Odpoledne přišli důchodci a bývalá paní starostka jim četla několik povídek z knihy Roberta Fulghuma: Opravdová láska, poté následovala volná diskuze na "všechnamožná" témata. V pět hodin odpoledne se znovu hrálo loutkové divadlo pro děti z klubu maminek. V šest se začali scházet skauti a děti, kteří chtěli přespat v knihovně a zažít tak první milotickou "Noc s Andersenem".

Předpoklad 15 dětí nějak nevyšel..... Bylo nás 40! Tedy přesněji 41, ale jedna holčička si to rozmyslela a přijela si pro ni maminka. Z tohoto počtu bylo 31 dětí, 6 "teenagerů" jako dozor a tři dospělí - Jitka (knihovnice), vedoucí skautů Jan Polášek zvaný Olda a druhý vedoucí Vojta nevímjakdál zvaný Sketmen (psáno hezky česky ). No, bude se to zdát neuvěřitelné, ale naskládali jsme se tam všichni. Věkové rozpětí dětí bylo 6,5 - 11 let. A málem jsem zapoměla ještě na jednoho - spal s náma i nově pasovaný knihovnický pes Jerry .

Napřed se hrály hry před knihovnou, poté se četla pohádka od H.CH. Andersena (jak jinak, že?) O ošklivém káčátku, následovala diskuze o čtení a knihách a literární soutěž. Díky obci se za správné odpovědi rozdávala cukrlata . Pak byly zase hry a kolem deváté večer se zjevil Sketmen s knihou o Alence v říši divů. Zhaslo se, svítila jen lampička. Děti si posedaly do kruhu a poslouchaly o Alence a bílém králíkovi. No a pak jsme ho šli po dědině hledat... Bylo 22:00 a my přišli až skoro k Piánku, kde jsme objevili studnu, kterou se do říše za zrcadlem dostaneme. Všichni si zavázali oči (no až na vedoucí, někdo vidět musel ) a šli..... U obecního úřadu dostal každý napít kouzelného nápoje a vrátili jsme se do knihovny. Dočetl se příběh o Alence, kde se vyskytovala kočka Šklíba. No a tady se zjistilo, kdo nepodváděl a účinkoval na něj kouzelný nápoj. Děti ve skupinkách musely nakreslit kočku Šklíbu, kterou si díky nápoji dokázaly představit, aniž by ji kdy viděly. A že se jim to, panečku, podařilo. Nejhezčí obrázky byly odměněny. Pro ty kdo se nebál, následovala stezka odvahy, kdy jsme šli směrem k liliovému kříži vysvobodit duše hodných lidí, které tam bloudí a nemohou do nebe. Stačilo málo. Najít papír a podepsat se. Protože již bylo po půlnoci, někteří jsme se vrátili "na základnu" a ostatní ještě pokračovali do Horek. Ve čtvrt na dvě následovala velmi důležitá a podstatná hra - boj o spací místo. Světe div se! Nakonec se každý vměstnal a nikdo nespal "nastojáka" . Naši starší "hlídači" šli spát domů, takže nás tam spalo 34. V půl druhé se zhasla lampička a ........ spinkalo se.

Ráno se vstávalo, jak se komu chtělo. Ale protože jsme tam po sobě trošku (trošku víc) šlapali, tak nejpozději do 8:00 byli na nohou všichni. Následovalo hledání a balení svršků, poté dražení zapomenutých věcí (budete se divit, ale třeba i kalhot, botů,svačiny,.....), ještě se hrálo pár her a děti se pomalu rozcházely domů či na autobus. Přesně v jedenáct poledního času se knihovna zamkla. Byla to pro ni opravdu zatěžkávací zkouška, jen co je pravda!!!!

Obě akce, jak Veřejné čtení tak Noc s Andersenem se opravdu vydařily a teď s novou knihovnou a pěkným prostředím můžeme v těchto aktivitách směle pokračovat.

**************************************************************************************************

Pokud máte zájem a chuť na nějakou kulturně-osvětovou akci klikněte si na odkazy hodonínské či kyjovské knihovny a v sekci akce si určitě vyberete:

http://www.knihovna-kyjov.cz

****************************************************************************************************** Co se dělo při návštěvě děti z obou tříd zdejší mateřinky v červnu 2010?

- probrali jsme, nač vlastně knihovny jsou a kdo je může navštěvovat

- dále jak se s knihami zachází, nebo spíše co se s nimi nesmí dělat (slinění prstů, čmárání, trhání, házení, podkládání, krčení, vystřihování,.....)

- kdo všechno se na knize podílí, než se dostane dětem do rukou (spisovatel, ilustrátor, editor, překladatel, nakladatel, tiskař, dopravce, prodavač,....)

- kdo má doma jakou knížku, kdo z rodičů mu čte a která je jejich nejoblíbenější

- jakou mají děti nejoblíbenější pohádkovou či večerníčkovou postavu

- dále děti hádaly postavy či pohádky podle nápovědy

- a nakonec měli možnost si vybrat a prohlédnout jakoukoliv knihu

Snad se nám alespoň z některého z nich stane v budoucnu pilný čtenář, který bude dobrodružství a zážitky hledat v knize (a vlastních představách) než u televize či počítače . Ovšem to móóóc záleží i na rodičích, zda sami doma čtou, nebo alespoň semtam předčítají dětem před spaním. Oni totiž milí rodičové nejvíc táhnou příklady .